Slovníček

Slovníček některých používaných pojmů. Jednotlivé termíny pochází obvykle z tibetštiny nebo ze sanskrtu.

Amtha: [am-phrag] - (někdy psáno též snam-phrag, resp. -brag) "kapsa", vzniklá na hrudi přepásáním mírně vykasaného roucha; záňadří. Tradiční oblek Tibeťanů nemá kapsy jako evropský.
Avalokitéšvara: sanskrtské jméno bodhisattvy Čänräziho, patrona Tibetu.
Ba: [bag] - každodenní strava Tibeťanů: kulička uválená z campy namočená v čaji s máslem, a není-li čaj po ruce, ve vodě, případně i v kořalce.
Bardo: [bar-do] - dosl. "stav mezi dvojím", tzn. mezi smrtí a znovuvtělením do nějaké bytosti, trvající zpravidla ne více než 49 dní. Tibeťané tomuto pojmu rozumí rovněž tak, že i přítomný život každého člověka je ve skutečnoti bardo, jež leží "uprostřed" mezi jeho existencí předchozí a příští.
Bodhisattva: (sanskrt) dosl. "ten, jehož bytím či podstatou (sattva) jest procitnutí (bodhi)". Dokonalá bytost. která se dobrovolně vzdá možnosti vstoupit do nirvany a pomáhá lidstvu na jeho životní pouti. Tükuové bývají zpravidla převtělenci některého z boddhisattvů a tím i pokračovateli a rozmnožovateli jejich blahodárného díla.
Buddha: titul (nikoliv jméno) zakladatele buddhismu, Inda Siddhárty z rodu Šákjů, známého též pod jménem Gautama.
Buram: [bu-ram] - melasa, cukerný sirup; spolu s campou obvykle uhnětený do tvaru koulí nebo koláčů.
Campa: [rcam-pa] - ječná mouka, umletá z upražených zrn. Jí se nejčastěji smíchána s čajem a podle možností i s krapkou jačího másla a cukrem. Hlavní potrava Tibeťanů.
Čänräzi: [spjan-ras-gzigs] - lamaistické božstvo, boddhisatva "Pronikavého pohledu" (Avalokitéšvara), symbol nekonečného soucitu a dobroty. V Tibetu uctíván jako patron či paládium země. Dalajlámové jsou pokládáni za převtělence Čänräziho. Nejčastěji zobrazován s tisícem paží a jedenácti tvářemi.
Čhökhor: [čhos-'khor] - klášter "kola (Buddhovy) nauky". V buddhistické symbolice je kolo znakem doktríny; "otáčet kolem" je pak totéž co "hlásat nauku, kázat učení".
Čiwa: [lči-ba] - dobytčí lejno; usušené slouží jako palivo, a je tudíž v zemi jako Tibet, kde je nedostatek dřeva, cenným artiklem.
Dalajláma: (z mongol. dalaj, "oceán" + tib. bla-ma, "láma") - titul nejvyššího duchovního i světského představitele Tibetu, pokládaného za převtělence bodhisattvy Avalokitéšvary, patrona tibetské země. Dalajlámové jsou běžně oslovováni kjabgön rimpočhe neboli "vzácný ochránce".
De: [bre] - dutá míra; původně objem jamky, vyšlápnuté kravským kopytem.
Dordže: [rdo-rdže] - (sanskrtsky vajra [vadžra]) malé rituální žezlo ve formě hromoklínu, nezbytná součást těměř každého náboženského obřadu v Tibetu. Symbolizuje též blesk boha Indry.
Guru: (sanskrt) učitel, zejména ve smyslu duchovním, duchovní vůdce.
Húm: mystické zvolání, projev hněvu a hrozby, používané k zaříkávání zlých duchů; též závěrečná slabika magické formule óm, mani padme, húm.
Jak: [jag.] - dlouhosrstý horský skot nápadný chrochtavým hlasem, typické zvíře tibetského vysokohorského plató.
Kjinkhor: [dkjil-'khor] - tibetský výraz pro mandalu.
Láma: správně lama [bla-ma] - doslova "nemající nad sebe vyššího", označení striktně vyhrazené toliko pro příslušníky nejvyšší církevní hierarchie v Tibetu (převtělenci-tüku, představení klášterů, mniši-učenci apod.). V Evropě nesprávně užíváno jako název pro tibetské mnichy vůbec (odtud též pojmenování tibetského buddhismu jako lamaismus).
Lhasa: [lha-sa] - doslova "boží místo", hlavní město dnešní Tibetské autonomní oblasti (Čínská lidová republika), centrum duchovní i světské moci v zemi, tradiční sídlo dalajlámů a místní tibetské vlády. Leží na řece Kjičhu v průměrné nadmořské výšce 3500 m.n.m.
Mandala: (sanskrt) původní význam slova "okruh, sféra", čímž se v kontextu náboženského ritualismu rozumí kruhově vyznačený prostor, chráněný před nepříznivými vlivy, vněmž lze provádět ten který obřad (invokaci, meditaci, exorcismus apod.). Tento "kruh" bývá často nahrazován symbolickým nákresem (diagramem), na němž jsou patřičná božstva rozestavena v předepsaném pořádku.
Mantra: též mantram - (sanskrt) magická formulka či invokace, jejíž síla spočívá v okultní moci specifických zvuků, nezřídka zkomolených do nesrozumitelnosti a nedávajících žádného smyslu. K nejčastějším mantrám v Tibetu patří Óm, mani padme, húm.
Nirvana: (sanskrt) cíl duchovního snažení všech buddhistů: vymanění se z koloběhu ustavičného znovuzrozování (samsára) tím, že bytost v sobě potlačí "touhu" po životě a po všem, co jej obklopuje (zrození je výsledkem "touhy", vychladnutím této "touhy" se přetne bludný kruh opětného zrození). Je tedy nirvána stav jakéhosi duchovního "vysvobození". Z jiného pohledu opět, jelikož bolest je průvodním zjevem, ba synonymem existence, lze nazvat dosažení nirvány též "vysvobozením z bolesti", stavem "dokonalé úlevy". Pojem nirvány však nikterak neimplikuje představu smrti, fyzického zániku dotyčné bytosti. Vymýtí-li totiž člověk v sobě všechen egoismus, vede-li řádný život a koná spravedlivé skutky, může dosíci nirvány už v nynější své existenci.
Óm, mani padme, húm: (sanskrt) náboženská invokace (mantra), jedna z nejčastějších v tibetském buddhismu, obvykle překládaná "óm, klenote na lotosu (Buddha), húm!" Jejímu častému opakování jsou připisovány obzvlášť blahodárné účinky.
Pozn. její zápis v tibetštině najdete v pravém horním rohu tohoto webu.
Potala: [po-ta-la] - dalajlámovský palác ve Lhase, zbudovaný v 17. století na vrcholku "Rudého kopce" - Marpori [dmar-po-ri], v severozápadní části města.
Rakdung: [rag-dung] - hudební nástroj vzduchový v podobě dlouhé (i několik metrů!) mosazné trouby. Za pochodu je instrument nesen na ramenou několika nosičů, jimiž bývají zpravidla mladí mniši - dapové.
Šamthab: [šam-thabs] - suknice, dolní část mnišského oblečení, tvořená kusem látky stejné šíře, jjíž oba konce jsou sešity dohromady. Nosí se mírně zřasena, nad boky utažena pásem.
Šo: kyselé, ztvarohovatělé jačí mléko; každodenní nápoj Tibeťanů.
Tüku: [sprul-sku] - nejběžnější význam: muži i ženy, o nichž se věří, že jsou pozemským ztělesněním nadpřirozených božstev (kupř. buddhy Amitábhy, bodhisattvy Avalokitéšvary aj.) či převtělením zesnulých vynikajících osobností, kupř. slavných guruů-učitelů, zakladatelů, případně představených klášterů apod. Jejich příchod na svět bývá zpravidla provázen mimořádnými úkazy, jejich vyhledání a "identifikace" pak se řídí staletým ceremoniálem. Mezi ostatními mnichy mají tükuové privilegované postavení, i když nemusí nutně zastávat nejvyšší funkce v klášteře. V literatuře známí též pod jmény "chutuchtu", "chubilchán", "živý buddha" apod. Tüku (přepisováno též tulku, trulku) znamená doslova "přízračné, fantomatické tělo".
Vajra: [vadžra] - (sanskrt) hromoklín, viz dordže.
Zän: [gzan] - mnišský svrchní plášť ve formě tógy, zapínaný pouze u krku.

Vysvětlení pojmů použitá na této straně byl povětšinou opsána z dostupné literatury.

Slovníček

Rychlá navigace

Aktuální

Články odjinud

Zajímavé odkazy

Hledat